Plamínky, teplo, oranžovo-zlatavá barva ohně, svíček doprovází lidstvo od nepaměti. Často k pohodě podzimních a zimních dní patří právě teplá deka, lahodný čaj a příjemné měkké světlo svíček. Svíčka je přínosem energie do našeho života a hraje velký prim v lidské rase. Byla pečetidlem dohod, součástí rituálů či obyčejným nositelem světla. Jejich historie je bohatá.
Vítejte v bohatém světě světla tepla a svíčkové magie.
Budiž světlo, ano to byl první účel svíček. Jejich plamen byl zdrojem světla při různých oslavách a příležitostech. Již lidé před 5 ti tisíci lety znaly čarovné obrazy vycházejících z plamínků svíček. Nejstarší použítí svíček je často připisováno starověkým Egypťanům, kteří dělali speciální světlomety, pochodně namáčením rákosu v živočišném tuku. Nebyla to svíčka, tak ji známe dnes, chyběl klasický knot.
Zatímco Egypťané používají svíčky z rákosu, staří Římané jsou mistry pokroku. Jako první tvoří svíčku pomocí válcovaného papyru, který ponořovali do loje nebo včelího vosku. Výsledné svíčky se používali k osvětlení v domovech, jako pomoc pro cestující či při náboženských obřadech.
Archeologické objevy prozrazují, že pro v mnoha civilizacích svíčky hrály velkou roli a pro jejich výrobu se používalo všelicos. V Číně se používaly papírové trubky, rýžový papír sloužil pro výrobu knotu. Vosk pocházel z domorodého hmyzu, který se různě kombinoval s různými semínky. V Japonsku byly zase svíčky vyrobeny z vosku, který se extrahoval z ořechů. Indie zase používá vařený vosk z plodů skořicovníku.
Historici, také potvrzují, že svíčky hrály prim při raných náboženských obřadech. Např. Chanuka, židovský festival světel sahá až do roku 165 př. naším letopočtem. I kniha knih – Bible odkazuje na svíčky a obřady s nimi. Císař Konstantin zase vyzval k použití svíček během velikonočních bohoslužeb již ve 4. století našeho letopočtu.
Jak již víme, většina národů prvotně vyráběla první svíčky ze zvířecího loje. K významnému zlepšení přispěl právě středověk. Objevují se v Evropě svíčky z včelího vosku. Narozdíl od těch lojových, ta včelí hoří čistě a krásně voní. Tyto svíčky byly široce používány pro církevní obřady. Bohužel pro běžnou domácnost zůstávají tyto svíčky málo dostupné. Také se objevují první obchody se svíčkami.
Jak šel čas, lidé experimentovali. Přichází první vlaštovky i z Ameriky, kde tamní ženy experimentují s borůvkami. Borůvky po uvaření tvořili hmotu podobnou vosku. Vznikla tedy první borůvková svíčka. Nicméně extrakce vosku z této hmoty byla velmi zdlouhavá a náročná. Proto první nadšení vystřídalo ochladnutí radosti z borůvkové svíčky. Nicméně, extrakce vosku z borůvky byla velmi únavná. V důsledku toho se popularita borůvkové svíčky brzy snížila. Rozvojem velrybářského průmyslu se svíčkám začíná blýskat na lepší časy. Velrybí tuk přináší levnější alternativu k vosku včelímu. Historické zdroje ukazují, že právě první svíčky, tak jak je známe byly vyrobeny z velryby.
V roce 1820, francouzský chemik Michel Eugene Chevreul objevil, jak extrahovat kyselinu stearovou z živočišných mastných kyselin. To vedlo k vývoji stearinového vosku, který byl tvrdý, odolný a čistě hořící. Tyto svíčky jsou populární v Evropě dodnes. V roce 1834 vynálezce Joseph Morgan pomohl k dalšímu rozvoji moderního průmyslu svíček tím, že vyvinul stroj, který umožnil nepřetržitou výrobu tvarovaných svíček pomocí válce s pohyblivým pístem k vysunutí svíček, když ztuhly. Zavedením mechanizované výroby se svíčky staly snadno dostupnou komoditou pro široké masy.
Parafínový vosk byl zaveden v roce 1850, poté, co chemici se naučili, jak účinně oddělit přirozeně se vyskytující voskovou látku z ropy a rafinovat ji a tak vynikl parafín. Parafín byl přínosem pro svíčky, protože hořel čistě, důsledně a byl ekonomičtější pro výrobu. Jeho jedinou nevýhodou byl nízký bod tání. To bylo brzy překonáno přidáním tvrdší kyseliny stearové, která se stala široce dostupnou. Zavedením žárovky v roce 1879 začala výroba svíček klesat, ale nezoufejme jejich obroda se vrátí už v první polovině 20. století.
Popularita svíček od první poloviny 20. století stoupá a stále se drží. Dnes se jejich význam od pouhého a liturgického využití mění. Slouží, jako dekorace, dárek, pro navození atmosféry nebo také krásná meditace.
Vyrábí se svíčky nejrůznějších tvarů a vůní. Vonné svíčky chytají lidi u srdce a oni objevují tajemství propojení aromaterapie při meditaci a domácí pohodě. Dnes jsou k dispozici svíčky z různých vosků – sójový, palmový, včelí i jiné. Kouzlo svíček prosvěcuje generaci po generaci. Dávno již není jen zdrojem světla, i když i v dnešní době lidé uvítají svíčku, když vypadne elektřina. Dnes svíčky vnímáme spíše pro atmosféru, meditaci, romantiku nebo pro zlepšení nálady. Používáme je pro různé příležitostí. Jejich místo stále u lidí zůstává.
Když odchází slunce spát, přichází řada na teplo plamínku svíčky. Rozsvícením svíčky si můžeme odlehčit od běžných starostí a začít si plnit přání. Zkuste malé kouzlo se svíčkou… Zapalte ji a napište si své přání na malý papírek. Potom jej vhoďte do plamínku a vyšlete skrze svíčku své přání do vesmíru. Pak už zbývá jen počkat… Jak jinak při krásném plamenu svíčky.